JAK PODPOŘIT TVOŘIVOST U DĚTÍ
Děti nepotřebují stovky hraček
Děti nepotřebují více hraček, ale více prostoru pro vlastní tvořivost. V tomto článku sdílím zkušenosti z dlouholeté práce s dětmi a praktický návod, jak podporovat dětskou tvořivost pomocí hry.
Během let, kdy jsem pracovala s dětmi předškolního věku, jsem se často setkávala s otázkou rodičů:
„Jak si máme s dětmi vlastně hrát?“
Mnoho rodičů mělo pocit, že dětem chybí stále nové hračky nebo že je potřeba připravovat složité aktivity. Ve skutečnosti děti nejvíce potřebují prostor pro vlastní tvořivost, fantazii a objevování.
Často jsem přicházela do dětských pokojíčků plných hraček, ale dítě si vlastně nevědělo rady, jak si s nimi hrát. Právě tehdy jsem si znovu uvědomovala, že děti nepotřebují další hračky, ale inspiraci, prostor a příležitost rozvíjet vlastní tvořivost.
Ráda bych se s vámi podělila o způsob hry, který jsem měla možnost dlouhodobě ověřovat v praxi. Pomáhá dětem rozvíjet představivost, samostatnost i schopnost přemýšlet v souvislostech. Přitom nevyžaduje drahé hračky ani složité pomůcky.
JAK ZAČÍT?
1. Uvolněte prostor ke hře
Nejdříve je dobré uvolnit prostor ke hraní a vytřídit hračky, které už dítě neinspirují nebo se z nich staly jen „lapače prachu“ na poličce.
Rozhlédněte se společně po dětském pokojíčku a dejte dítěti čas rozhodnout, které hračky už ho nebaví.
Ty můžete společně darovat jiným dětem – například sousedům nebo rodinám, které si nové hračky nemohou dovolit. Může to být krásný vánoční dárek nebo pomoc rodinám v nouzi.
Takové společné rozhodnutí přirozeně rozvíjí sociální cítění dítěte, schopnost sdílet a pomáhat druhým.
2. Pozorujte své dítě
Všímejte si, které hračky si vybírá nejčastěji.
Co ho opravdu baví?
K čemu se opakovaně vrací?
Právě tam často najdete téma, které dítě nejvíce zajímá.
3. Poznejte společně svět jeho oblíbené hračky
Zjistěte co nejvíce informací o hračce, kterou si dítě vybere.
Pokud miluje nákladní auta, zkuste společně objevit:
- jaké existují druhy nákladních aut,
- jak se jmenují,
- k čemu slouží,
- kdo je řídí,
- jaké profese s nimi souvisejí,
- jak vypadají uvnitř.
Dnes je možné většinu informací jednoduše dohledat v knihách, na internetu, ve videích nebo na fotografiích.
Čím lépe společně daný svět poznáte, tím více možností dítě při hře objeví.
4. Vytvořte společně projekt
Vyberte jednu hračku nebo několik hraček, které spolu mohou vytvořit jeden příběh.
Nebojte se propojit více témat dohromady.
Každý projekt je vlastně jeden velký příběh.
5. Nechte dítě tvořit
Ve chvíli, kdy je projekt připravený, přichází to nejdůležitější.
Dítě se pustí do hry.
Právě tady je role rodiče u každého dítěte jiná.
Některé děti potřebují více inspirace, jiné chtějí tvořit úplně samostatně.
Snažte se ale svou aktivitou dítě co nejméně ovlivňovat.
Buďte spíše průvodcem než režisérem celé hry.
Co je projekt?
Projekt je rozvinutý příběh s hlavní postavou.
Tou může být:
- auto,
- panenka,
- zvíře,
- nebo jakákoli jiná hračka, kterou má dítě rádo.
Nemusíte mít mimořádnou fantazii ani vymýšlet pohádkové světy.
Stačí se inspirovat běžným životem kolem nás a převést ho do dětského světa.
Tak vznikají příběhy, které děti nejen baví, ale zároveň jim pomáhají chápat souvislosti našeho každodenního života.
Příklad z praxe
Představme si chlapce, který si nejraději hraje s hasičským autem a z lega si staví hasičskou stanici.
Ve většině případů hra vypadá podobně – auto jezdí z místa na místo, houká, hasí požár a nakonec zaparkuje zpátky u hasičárny.
Je to oblíbená hra mnoha dětí.
Zkusme ji ale společně posunout o krok dál.
Přeneste se na chvíli do světa dospělých a položte si několik jednoduchých otázek.
- Kdo řídí hasičské auto?
- Kde hasiči bydlí?
- Mají svůj dům nebo byt?
- Mají rodinu?
- Jak se jmenují?
- Co dělají, když mají volno?
- Jezdí na dovolenou?
- Co se stane, když se při práci zraní?
A právě tady začíná vznikat příběh.
HLAVNÍ POSTAVOU JE HASIČ
V našem projektu bude hlavní postavou hasič a jeho hasičské auto.
1. Hasičská stanice
Nejprve společně postavíme hasičskou stanici a parkovací místo pro hasičské auto.
To je výchozí bod celého příběhu.
2. Kde hasiči bydlí?
Když skončí pracovní směna, hasiči odcházejí domů.
Postavíme jim domy nebo třeba jeden společný panelový dům.
Nemáte dostatek kostek lega? Nevadí.
Skvěle poslouží například krabice od bot.
Stačí je postavit na sebe, spojit lepicí páskou a otevřenou stranou vytvořit jednotlivé byty.
Do každého bytu můžeme vytvořit obývací pokoj, stůl, židle, lampu, květinu nebo nádobí – z lega, z dětské kuchyňky nebo z jiných hraček, které doma najdeme.
3. Hasiči jedou na dovolenou
Ani hasiči nepracují každý den. Také jezdí na dovolenou.
Společně vytvoříme moře.
Může vzniknout z modrých a bílých kostek lega, z modelíny nebo jednoduše z modrého papíru, na který nalepíme zmačkané kousky modrého a bílého papíru jako mořské vlny.
Pokud si hrajeme venku, stačí nádoba s vodou, písek a kamínky.
Postavičky mohou představovat samotné hasiče nebo jejich rodiny.
Máte doma ryby, velryby, chobotnice, mušle nebo loďku?
Výborně. I ty se mohou stát součástí příběhu.
Když žádné nemáme, jednoduše si je vyrobíme z modelíny, papíru nebo drátku.
4. Když se hasiči zraní
Někdy se při zásahu může stát pracovní úraz. A tak vznikne další část příběhu. Sanitka odveze hasiče do nemocnice.
Nemocnici můžeme postavit z kostek lega, z krabice nebo ji jednoduše nakreslit křídou na chodník.
Děti často samy přicházejí s dalšími nápady.
Přikreslí silnice, semafory, dopravní značky nebo železniční přejezd.
Jakmile dostanou prostor, začnou příběh samy rozvíjet.
5. Výlet do lesa
Ve volném čase mohou hasiči vyrazit s rodinou na procházku do lesa.
Les vytvoříme z klacků, šišek, kaštanů, kamenů nebo jiných přírodnin.
Můžeme přidat zvířátka nebo vymodelovat kopec z modelíny.
A co když se táborový oheň rozšíří do lesa?
Najednou se z poklidného výletu stává nový hasičský zásah.
Příběh pokračuje dál.
6. Letiště plné nových příběhů
Součástí našeho světa může být také letiště.
Stačí vytvořit přistávací plochu a ranvej.
Poslouží barevné papíry slepené do dlouhého pruhu nebo kostky lega.
Letadlem mohou hasiči odletět na dovolenou, přiletět na záchrannou misi, cestovat za rodinou nebo pomáhat při mimořádných událostech.
Fantazii se tady meze nekladou.
Každý příběh může pokračovat
Projekt se může rozvíjet stále dál.
Záleží jen na fantazii dítěte, dostupných materiálech a prostoru, ve kterém si hrajete.
U nás doma nakonec celý příběh zaplnil téměř celý obývací pokoj.
Venku se možnosti ještě rozšiřují.
Křídou můžeme nakreslit silnice, z větví postavit přístřešky, z pařezu vytvořit přistávací plochu pro vrtulník nebo letiště pro letadla.
Fantazie dítěte si už sama najde další cestu.
Co nejvíce podporuje dětskou tvořivost?
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že nejdůležitější není množství hraček ani dokonale připravené prostředí.
Nejdůležitější je dát dítěti prostor, aby mohlo tvořit samo.
Při rozmisťování předmětů, stavění prostoru nebo vytváření příběhu zkuste udělat krok stranou.
Nechte dítě rozhodovat.
Nezasahujte do toho, kam umístí jednotlivé předměty nebo jak bude příběh pokračovat.
Pokud jste ho už seznámili s tématem – například s hasiči, vlakem, zvířaty nebo lodí – má dostatek informací, aby si svůj svět vytvořilo po svém.
Mějte po ruce fotografie nebo obrázky jako inspiraci, pokud o ni dítě samo požádá.
I když vám bude připadat, že rozmístění jednotlivých prvků není úplně logické, nechte dítěti svobodu.
Právě v těchto chvílích vzniká jeho vlastní tvořivost.
Materiál připravujte společně.
Po celou dobu hry se nechte vést návrhy dítěte a nesnažte se prosazovat své vlastní představy.
Každé dítě je jiné.
Některé chce rodiče zapojit do každého kroku.
Jiné si přeje tvořit téměř samostatně a potřebuje jen vaši pozornost, když vám chce ukázat svůj příběh.
Někdy úplně stačí položit jednoduchou otázku.
„Zůstala nám tady ještě hromádka kamínků. Myslíš, že bychom je mohli nějak využít?“
Taková otázka dítě inspiruje, ale nerozhoduje za něj.
A právě tím podporuje jeho vlastní přemýšlení.
Co jsem měla možnost ověřit v praxi
Tento způsob hry jsem měla možnost dlouhodobě sledovat u dětí předškolního věku přibližně od 2,5 do 6 let.
Znovu a znovu se mi potvrzovalo, že pokud dítě dostane prostor pro vlastní tvoření, začne postupně samo přicházet s dalšími nápady.
Nakonec přece nikdo nezná své dítě lépe než jeho rodiče.
Právě vy nejlépe dokážete odhadnout, jak velkou podporu v danou chvíli potřebuje.
Tento návod proto nevnímejte jako přesný recept, ale jako inspiraci, kterou si můžete přizpůsobit podle svého dítěte, jeho zájmů i možností vašeho domova.
Co dětskou tvořivost naopak potlačuje?
Stejně důležité je vědět, co může přirozenou tvořivost dítěte brzdit.
Často se to děje v dobré víře.
Rodiče nebo učitelé chtějí dětem připravit co nejhezčí prostředí ke hře.
Postaví celý svět, rozmístí všechny předměty, připraví každý detail a s radostí oznámí:
„Tak… a je hotovo!“
Teprve potom přizvou dítě ke hře.
Ve skutečnosti už ale dítě nemělo možnost být součástí tvoření.
Zůstala mu pouze role hráče v již hotovém světě.
Často si chvíli pohraje a po několika minutách začne hledat jinou zábavu.
Rodiče pak mohou mít pocit, že jejich velká snaha nebyla oceněna.
Ve skutečnosti ale chyběl právě ten nejdůležitější okamžik.
Možnost tvořit.
Proto dávejte dítěti co nejvíce příležitostí vytvářet vlastní nápady.
Nechte ho rozhodovat.
Přemýšlet.
Zkoušet.
Objevovat.
I kdyby cesta vedla jinudy, než byste si představovali vy sami.
Pokud dítě dlouhodobě pouze přijímá hotová řešení, postupně přestává rozvíjet vlastní tvořivost.
Začne očekávat, že zábavu bude připravovat někdo jiný.
Stejný princip dnes bohužel často podporují digitální technologie.
Nabízejí dětem hotový obsah a odvádějí jejich pozornost od vlastního přemýšlení, objevování a vytváření vlastních nápadů.
Na závěr
Podporujeme-li děti v jejich tvořivosti, pomáháme jim současně rozvíjet samostatnost, rozhodnost, odolnost i schopnost pružně reagovat na nové situace.
Tyto dovednosti budou potřebovat po celý život.
Pomáhají jim lépe zvládat vztahy s ostatními dětmi, pracovat s vlastními emocemi a nacházet vlastní cestu.
Věřím, že právě tvořivost je jedním z nejkrásnějších darů, které můžeme dětem předat.
Všechny zkušenosti a příklady, které jsem v tomto článku popsala, vycházejí z mé mnohaleté práce s dětmi předškolního věku v domácím prostředí.
