KOLEKCE „ZA ZAVŘENÝMA OČIMA“
Už samotný název kolekce napovídá, že zde obracíme svůj zrak dovnitř, do našich vnitřních světů, které jsou jedinečné a originální v každém z nás. Celou kolekci si můžete prohlédnout na samostatné stránce věnované tomuto autorskému cyklu.
Zaměření zvenku dovnitř bylo mým trvalým zájmem již od raného dětství, kdy jsem začala pozorovat u dospělých lidí rozpor mezi tím, čím byli uvnitř, a tím, jak se projevovali navenek. Hledání pravdy, duše a světla je dodnes mým hlavním tématem ve výtvarném projevu.
Pro poznávání vnitřních světů jsem se rozhodla setkat a popovídat si s těmi, kteří nemocí přicházeli o zrak v různých životních etapách. Kontaktovala jsem čtyři nevidomé a vedla s nimi rozhovory o jejich vnitřním vnímání i o schopnosti zachytávat svět kolem jinými smysly než zrakem.
Toto hluboké téma mě inspirovalo k malbě pěti dyptychů o formátu 30 × 40 cm, vytvořených technikou olejomalby a olejového pastelu Gioconda.
Každý dyptych tvoří dvě plátna – spící tvář a krajina, která k ní patří. Rozdílnost těchto vnitřních světů je vyjádřena především barevností. Každý dyptych je laděn do jedné barevné škály s jemnou intenzitou kontrastních barev, kde hlavní tónování sleduje světlo vycházející ze snících tváří.
Portréty vznikaly na základě studií podle živých modelů a kresebných návrhů tužkou. Krajiny vycházely z pastelových skic, které jsem kreslila přímo v přírodě.
Propojení člověka a krajiny ve mně vyvstává zcela přirozeně na základě mých osobních prožitků při malování krajiny. Stávám se krajinou kolem sebe a příroda kolem prostupuje mnou zcela přirozeně a nenásilně.
Toto splynutí a sjednocení s přírodou ve mně probouzí nový pocit sebeuvědomění – uvědomění, že jsem jednou z mnoha součástí světa kolem sebe. Svět vnímám jako velké puzzle a sebe sama jako jeden dílek, který má své jedinečné místo a význam v obrazu stvoření.
Pro uchopení hloubky kompozice tvarů a barev se nemohu oddělovat od pozorovaného. Naopak. Spojuji se s ním tak, že ten, kdo se dívá, se na okamžik stává tím, koho pozoruje. Právě toto vnímání jednoty se vším kolem mě je způsobem, jak porozumět tvarům a barvám skrze sebe samu.
Podporu svého vnímání krajiny jsem našla právě u romantiků.
Caspar David Friedrich napsal:
„Malíř nemá malovat jen to, co vidí kolem sebe, ale i to, co vidí sám v sobě. Nevidí-li nic v sobě, pak ať nemaluje ani to, co vidí před sebou. Jinak se jeho obrazy budou podobat plentám, za nimiž se neočekávaně shledáme jen s nemocnými nebo mrtvými.“
Na tuto myšlenku navazuji i ve své kolekci pěti tváří a krajin.
Mou snahou bylo naladit se na vnitřní světy lidí, které jsem potkala, a prostřednictvím obrazů zachytit něco z jejich jedinečnosti. Nemyslím si, že existuje svět lepší nebo horší, krásnější nebo méně krásný. Každý z nich má své nezastupitelné místo ve velkém obrazu života a právě jejich rozmanitost vytváří jeho skutečnou krásu.
